Ve Smetanově domě bude 19. a 20. června uvedena opera Časoplet Lukáše Sommera, který je jednou z výrazných osobností mladé generace skladatelů. Studoval kytaru a skladbu na Konzervatoři v Českých Budějovicích a u prof. Viléma Kurze absolvoval skladbu na pražské AMU. Je autorem více než padesáti opusů různého žánru. Vedle orchestrálních a komorních skladeb se často věnuje tvorbě pro děti, rád aranžuje populární hudbu a v programu má i osobité kytarové recitály. Nejvíc mě samozřejmě zajímalo, jaké dílo uslyšíme v Litomyšli.
Můžeme rozkódovat název Časoplet? Pleteme si čas?
Tak jako uměl Tesla pomocí přístroje velikosti krabičky od cigaret způsobit zemětřesení, líbila se nám představa časostroje, kterým se budeme přesouvat z času do času. S ním pak v ateliéru parta lidí „jako“ znovu prožije české dějiny.
Vznikla hudba z vaší iniciativy nebo na zakázku, že jste byl někým osloven?
Parta lidí z Opera Studio se se mnou sešla v kavárně HAMU, před tím jsme si jen krátce psali a já jsem pochopil, že chtějí „něco“, co by bylo pro děti i rodiče. Když jsem pak ze schůzky odcházel se zadáním „opera z dějin národa českého“, měl jsem těžké spaní.
Byl pro vás inspirací i oblíbený dětský televizní Dějepic? Nebo jiné populární zpracování českých dějin?
Ne, věděl jsem, že do tohoto útvaru musím jít s čistou hlavou. Jediné, co jsem měl v té době po ruce, byla má záliba v jakýchsi nepsaných dějinách české spirituality. Protože ať se na dějiny tohoto územíčka díváte odkudkoli, musíte logicky dojít k závěru, že přežilo jen díky silné duchovní ochraně.
V podtitulu je slovo komiks, jak přenést do divadla – případně do hudby – princip komiksu?
Na pódiu jsou nejen zpěváci, ale mimové, sprejeři, výtvarníci. Režisér Vojtěch Svoboda do toho od začátku vnesl velký progres a byli jsme na jedné vlně. Ve finále jde vlastně nejvíc o to, jak ten velkolepý obraz českých dějin, ikon a obrazů rozviklat a podívat se na něj optikou puberťáka, který žasne, kde se to ocitl. Pak už mi ten smetanovský patos, který se mi do hudby pořád tlačil, dával smysl.
Podle popisu má opera 12 obrazů, je to i 12 různých hudeb?
Hudba postupně houstne a těžkne, je více dramatická, složitější. Závěr je zvukovou metaforou 20. století, tedy vrcholící Kali Yuga, jak říkají mí přátelé z Indie. Tedy od Věku kovu, nejtemnějších let v dějinách planety, který právě žijeme a žili ho i naši nedávní předci. Tedy od původu jazyka, bájí, mýtů, skrz dějinné události, až po tvrdě zaplacené sebeurčení, a nové znepokojivé otázky po budoucnu.
Reaguje Libušino proroctví nějak i na Bedřicha Smetanu?
Když se do Libušiných proroctví začtete, jde o jasnovidný vhled, nejen ohledně jistého požáru jisté historické budovy. Popsala vlastně vliv doby, stav ducha společnosti. Ve 20. století je řada doložených a potvrzených jasnovidných výkonů. Proč by tedy v historii, kdy ještě lidská intuice nebyla tak zakrněná okolní technikou, taková schopnost nebyla častější?
Jak je zhudebněn Karel IV., Hus a TGM?
Symbolicky, komiksově. V případě Karla IV. a TGM a výčtu toho, co dokázali uskutečnit, vám na těch jejich zádech už jen chybí písmeno S. U Karla jsem našel krásný text jeho písaře, který ho líčí takřka nadpozemsky, to mi přišlo roztomilé. Mistr Jan, to je jiná káva. Čistá duše opravující nános bahna tehdejší církevní praxe, souboj čistého s nečistým. Tam je to o archetypu Mistra, takže tahle část je jedna z nejemocionálnějších.
A jak jsou pojednány dvě různé války?
Jako dramatické mezihry, kde na pódiu defiluje jistá entita. Říkejme jí Smrtihlav. Má podobu masky, která ve své době bránila šíření moru.
Komunikuje představení s dětskými diváky?
Chtěl jsem aby Časoplet vtáhl nejen děti, ale aby našel cestu k „dítěti“ v tom dospělém těle. Ti dva se zas tak neliší.
Vaším hlavním nástrojem je kytara, najdeme ji i zde?
Ve všem, co píšu, je kytara. Skládám u ní, přehrávám si na ní vše. V instrumentáři opery ji ale nenajdete.
Kolik ve své skladatelské tvorbě věnujete kytaře?
Mnoho let jsem se věnoval všem jiným nástrojům a formám, kytara byla trochu stranou krom těch asi dvanácti skladeb, které pro ni mám. Poslední dobou se jí věnuju více, napsal jsem kytarový koncert „Zimní haiku“ s orchestrem, kytarový kvartet, píšu kytarové duo, učebnici pro děti.
Láká vás tvorba pro dětské publikum? A pro divadlo?
Asi nejdůkladnější průzkum tohoto terénu mi nabídlo Jihočeské divadlo. Napsat operu pro věk 0–3 roky, to bylo velké dobrodružství. Děti v tomto věku vnímají hudbu celým tělem, opera musí zaměstnat všechny jejich smysly, nějaká hra na diváka a účinkujícího jde v tu chvíli stranou. A pak mám dva dětské muzikály, které vznikly pro naši úžasnou ZUŠ v Lysé nad Labem, kde se jednou za rok celá škola propojí, všechny obory, a vznikne představení s někdy i 100 účinkujícími.
Je pro vás Litomyšl premiéra, nebo vás k tomuto městu váže delší vztah?
Loni na Smetanově Litomyšli proběhla premiéra Mistra a Markétky, skladby pro Pavla Šporcla a Petra Jiříkovského, to byla zároveň moje premiéra na festivalu. Jako milovník krajiny a procházek ale Litomyšl a její krásné okolí nevynechám žádné léto.
Na čem zrovna pracujete?
Rodí se pomalu ale jistě cyklus symfonických básní „Věk Vodnáře“. Tedy Věk, do kterého právě vstupujeme a který byl v mnoha kulturách a astrologických kalendářích prorokován a počítán jinak. Průsečíkem jsou ale právě tato léta, kdy se opět posouváme jako lidstvo do jiného vlivu. A protože to bude přerod náročný a bolavý, nebude to úplně snadný poslech. Pracuju na něm už tři roky a blížím se k polovině, takže světlo na konci tunelu až za zatáčkou.
Jindřich Bálek
