Před nedávnem jsme připomínali 100. výročí narození slavného tenoristy Jona Vickerse – a nyní při totožném jubileu vzpomínáme na „paní Úžasnou“ (La Stupenda). Ano, i takové a mnohé další vzletné přívlastky navěky zdobí fenomenální australskou sopranistku Joan Sutherlandovou. Narodila se v Sydney 7. listopadu 1926 a do vínku dostala jeden z největších a nejpůsobivějších hlasů v dějinách hudby.
Je známo, že si původně přála uspět a věnovat se dramatickému (a zejména wagnerovskému) repertoáru. Ale to se změnilo poté, co potkala svého budoucího manžela, dirigenta Richarda Bonyngea. Ten Joan nasměroval k repertoáru bel canta – stylu, který před ní tolik proslavila legendární Maria Callasová. Právě ony dvě se postaraly doslova o znovuvzkříšení ideálu „krásného zpěvu“.
Umělecká dráha Joan Sutherlandové započala úspěšně již v Austrálii, avšak zlomem v její kariéře a startem oslnivé mezinárodní slávy byl rok 1959 – to v londýnské Covent Garden ztvárnila titulní roli v Donizettiho opeře Lucia di Lammermoor.
Vysloužila si tehdy mimořádné ovace a rázem se zařadila se mezi nejvýznamnější a nejžádanější operní pěvkyně světa. V následujících třech desetiletích vystupovala prakticky na všech ústředních světových operních scénách – včetně milánské La Scaly, Covent Garden, Pařížské opery či Metropolitní opery v New Yorku.
Byla excelentní Normou ve stejnojmenné Belliniho opeře. Sama extrémně náročnou roli druidské velekněžky označovala za svoji nejvíce oblíbenou – spolu s rolí Violetty Valéry ve Verdiho Traviatě. Další z jejích ikonických belcantových hrdinek, ve které udivovala nevídanou hlasovou lehkostí a jistotou ve vysokých polohách, byla Elvíra v Belliniho Puritánech. A za ohromující kreaci Händelovy Alciny v Benátkách v roce 1960 se jí dostalo od publika doživotní přezdívky „La Stupenda“.
Když se v komediální roli Marie v Donizettiho Dceři pluku objevila po boku mladého Luciana Pavarottiho, zrodila se doslova legendární operní dvojice! Jedno z nejslavnějších a nejtrvalejších partnerství v operní historii – jejich spolupráce, zahrnující řadu vystoupení i nahrávek těch největších operních hitů, trvala celá desetiletí.
Joan Sutherland a Luciano Pavarotti
A právě její umělecký partner Luciano Pavarotti ji s obrovskou úctou nazval „Hlasem století“ (The Voice of the Century).
V roce 1978 převzala Joan Sutherlandová od britské panovnice Alžběty II. za mimořádné celonárodní i mezinárodní zásluhy rytířský titul „Dame“ (obdoba mužského titulu Sir).
Joan Sutherlandová disponovala hlasem s nádhernou, neobyčejnou stříbřitou barvou. Byl to navíc hlas velmi mohutný – zaplnil celý sál. A když se v opeře spojí tyto dvě vlastnosti, slýcháme něco úchvatného. Byla dramatickou sopranistkou, která však oplývala i velkou pohyblivostí; díky své mimořádné technice dokázala zpívat velmi náročné, koloraturní a rychlé pasáže. Montserrat Caballé její hlas přirovnala k „nebeskému“…
Joan Sutherland
Poté, co Joan Sutherlandová ve svém domku ve Švýcarsku v roce 2010 zemřela, napsal umělecký ředitel Opera Australia Lyndon Terracini: „Už nikdy neuvidíme nikoho jí podobného. Měla fenomenální hlasový rozsah, mohutnost i kvalitu. Takový hlas už dnes zkrátka neslýcháme.“
Udělejte si radost poslechem Markétčiny šperkové árii ze 3. dějství Gounodova Fausta – „O Dieu! que de bijoux…“ v podání nezapomenutelné Joan Sutherlandové:
Charles Gounod: Faust – „O Dieu! que de bijoux…“ (Joan Sutherland)
