Ve středu 26. června vystoupí v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže se Stabat Mater italského skladatele Marca Rosana Duo KCHUN. Nejen o této skladbě, ale i o staré hudbě a projektu Purgatio jsme si povídali s barytonistou a designovaným uměleckým ředitelem Smetanovy Litomyšle Markem Šulcem, který vedle tenoristy Martina Prokeše Duo KCHUN tvoří.
Začnu otázkou, na kterou jste už určitě odpovídal mnohokrát. Co vlastně znamená slovo KCHUN a proč jste si ho dali do názvu?
Ano, je to častá otázka a nedivíme se jí, ten název vyvolává mnoho otázek. Přiznám, že jsme název našeho dua hledali hodně dlouho. Původně jsme přemýšleli nad slovem nebo slovním spojením z italštiny nebo latiny, je to přece jenom v našem hudebním žánru velmi časté. Jednoho dne se ale kolega Martin Prokeš setkal s kamarádem, který mu říkal o knize I-ťing nebo také Knize proměn. V ní si prý čte, když nezná odpovědi na své otázky. Martin si v knize začal listovat a narazil na jeden z hexagramů se slovem KCHUN. To v přeneseném významu znamená „přijetí“. Zaujalo ho to a hned mi volal. Potom jsme o tom hodně mluvili, přemýšleli a shodli se, že „přijetí“ vlastně vyjadřuje z velké části to, co chceme naším společným zpěvem říct. Že přijímáme dar, který jsme dostali – ať už je to dar hlasu, dar společného souzvuku, dar předávat lidem díky zpěvu nějaký příběh.
Oba jste dlouhá léta působili v souboru Schola Gregoriana Pragensis, který řídí David Eben. Co vás vedlo k založení vlastního dua?
Schola Gregoriana Pragensis je souborem, ve kterém jsme oba strávili mnoho let, já čtrnáct, Martin snad víc než dvacet. Díky tomuto souboru jsme se seznámili, zažili mnoho zkoušek, koncertů a cest po Česku i do zahraničí. Vděčíme mu oba za mnohé, a to především Davidu Ebenovi, díky kterému jsme objevili svět gregoriánského chorálu, snažili se naučit ho interpretovat. Vedle Davida Ebena jsme ale v souboru poznali mnoho kolegů, se kterými jsme dodnes v neustálém kontaktu, včetně současného ředitele festivalu Smetanova Litomyšl Michala Medka. A co nás vedlo k založení našeho dua? Oba jsme věděli a cítili, že náš čas ve Schole se naplňuje, Martin skončil o něco dřív než já. Vnímali jsme, že už nemáme tolik času a energie věnovat se Schole na sto procent. Oba jsem měli v té době mnoho dalších závazků, ať už uměleckých nebo hudebněorganizačních. Věděli jsme ale zároveň, že „nechceme pověsit společné zpívání na hřebík“, že nás baví spolu zpívat, pracovat, zkoušet, cestovat. To bylo to základní, proč jsme se rozhodli společně chystat program a plánovat koncerty.
Mohl byste uvést i jiné soubory zaměřené na interpretaci staré hudby, které jsou pro vás osobně inspirativní?
Díky našemu působení v Schole jsme měli možnost několikrát účinkovat na významných festivalech staré hudby v Evropě. Nejčastěji to bylo v Německu a zemích Beneluxu. Tam jsme slyšeli špičkové vokální i vokálně-instrumentální ansámbly, které pro nás byly velkou inspirací a školou. Moc rád vzpomínám na soubory Jordiho Savalla nebo Vox Luminis. Nesmírně mě potěšilo, že letos bude dva dny před naším koncertem na festivalu vystupovat Huelgas Ensemble, těleso, které je vzorem pro celou řadu zpěváků staré hudby. Je to naprosto špičkový soubor, který bez marketingu, vnějších okázalostí a dalších „berliček“ skvěle interpretuje hudbu na té nejvyšší možné úrovni.
Stará hudba zažívá v poslední době renesanci. Proč si myslíte, že ji posluchači vyhledávají?
Zajímavá otázka… Těch důvodů by se našlo jistě hned několik, ale budu vycházet z toho, co nám říkají lidé po našich koncertech. Často mluví o potřebě ztišení, určité formě meditace, klidu, vlastně i ticha. Naše koncerty se z devadesáti procent konají vždy v kostele, a to už samo o sobě dává prostor ke ztišení. Všichni vnímáme, že aktuální doba je až přeplněná zvukem, hlukem a obecně přílišnou hlasitostí. I to může být důvod, proč se mnoho posluchačů vydává za starou hudbou, která je často velmi intimní, křehká, komorní. Náš první koncertní projekt Purgatio se celý odehrává ve tmě, která je jen nepatrně prosvětlena kresbami, které se pohybují díky moderní technice a projekci. I to přináší posluchačům velkou možnost osobního ztišení.
Když jste zmínil projekt Purgatio, mohl byste ho ještě více přiblížit?
Je to koncertní program, který vychází z jednoho z nejvýznamnějších literárních děl italské renesance. Je to hudební příběh o lidské duši, která se vydává na cestu. Stejně tak jako v Danteho Božské komedii prochází po smrti duše peklem a očistcem, až nakonec dojde do samotného ráje. Touto strastiplnou cestou ji provází jen zpěv dvou lidských hlasů. A rovněž hlas vypravěče, jenž sám, obklopen tmou, promlouvá ke každému z posluchačů a jen jemu jedinému, sedícímu ve tmě, předává věčný příběh života a smrti, moudrosti a pokory. Program pro nás připravila muzikoložka a sopranistka Barbora Kabátková a vypravěčem je herec Vladimír Javorský. Jak už jsem řekl, jedná se o program, který zní ve tmě, a kresby, které nás doprovází, vytvořil akademický malíř Atila Vörös. Tento projekt máme stále v našem repertoáru a zároveň to byl první program, který jsme před pár lety natočili na CD a LP.
Na Smetanově Litomyšli se nyní představíte se Stabat Mater italského skladatele Marca Rosana. Jak byste představil tento projekt?
Na rozdíl od programu Purgatio, kde se věnujeme hudbě 12. až 14. století, pochází tato skladba z dílny současného italského skladatele. Dílo stojí zcela podle barokního principu na základech bassa continua, zcela rovnocenného zpěvním hlasům. V kompozici je bas koncentrován do svébytného partu violoncella. Nad ním se prolínají dva vokální party, homofonicky i polyfonicky, vždy v duchu emoce a obsahu zpívaného textu dané části. Zdaleka však nejde o nápodobu baroka ve všech ohledech – Marco Rosano nás nenechává na pochybách, v jaké době skladba vznikla. Mnohé harmonické postupy celku jsou zcela současné. V tomto projektu se společně s námi publiku představí skvělý violoncellista, člen České filharmonie, Eduard Šístek.
Váš koncert v Litomyšli proběhne v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže. Čím je pro vás zajímavý nebo jiný ve srovnání s dalšími sakrálními prostory, ve kterých vystupujete?
Je to chrám, ve kterém je radost už jen být. A zpívat v něm je v podstatě taková přidaná hodnota. S Martinem jsme v něm zpívali už během našeho působení ve Schole, byl to pro nás tehdy velký zážitek. Teď se těšíme na netypické postavení pódia i auditoria. Každý kostel nebo chrám je pro nás velkou inspirací, ten prostor s námi vytváří atmosféru celého koncertu. Vždy je jiná akustika, architektura, malby, obrazy. Celý večer totiž není jen o nás a hudbě samotné. My budeme jen jednou součástí toho všeho kolem nás.
Luděk Březina
