S láskou si připomínáme 185. výročí narození jednoho z největších českých, ovšem také světových skladatelů. Dvořákův životopisec praví, že „jeho rodiče – František a Zdeňka byli zdravými, prostými typy českých venkovanů, kteří poctivě se starali, aby uživili a spořádaně vychovali svých osm dětí, pět synů a tři dcery, z nichž Antonín byl nejstarší.“
Světlo světa spatřil v Nelahozevsi ve středu 8. září 1841 a jménem Antonín byl hned na druhý den pokřtěn v tamním kostelíku svatého Ondřeje.
U jeho kolébky strávila docela určitě nejvíce času Múza Euterpé, dívka s flétnou, bohyně hudby a lyrického básnictví. Přestože pyšný otec František i jeho bratři hráli náruživě na housle, nemůžeme říct, že by se malý Anton, jak jej celá rodina jmenovala, narodil do rodu vysloveně muzikantského. On dostal do vínku talent doslova božský…
Antonín Dvořák: Humoreska Ges dur op. 101, č. 7
Častý host našeho festivalu a čestný občan města Litomyšle, dirigent Libor Pešek pronesl o skladateli tato upřímná a hluboká slova:
„Hudba Antonína Dvořáka zní tak poctivě, jak poctivě zní jeho krásné jméno. S jeho hudbou jsem prožil celý život a troufám si proto myslet, že Dvořáka znám do nejjemnějších záchvěvů jeho duše. Znám ho možná lépe než lidi, kteří jsou mi nejbližší. Moje krev se k němu spontánně hlásí a nevím, co bychom si bez jeho hudby počali. Řekl za nás totiž prakticky všechno… – V radosti – i utrpení.“
